Rozhovor: Jaké je to být průvodcem?

Můžete je potkat v Praze i v dalších světových metropolích. Kolem nich stojí dav turistů, kteří naslouchají, jak vypráví o historii a turistických zajímavostech. Láká i vás práce průvodce? Na co se připravit a jaké vzdělání je třeba? Vyzpovídali jsme Martina Zvěřinu, který se své profesi věnuji již 7 let. A samozřejmě jsme se nezapomněli zeptat i na to, co zajímá Vás a o čem diskutujete na našem Facebooku.

Rozhovor: Jaké je to být průvodcem?

Věnujete se průvodcování po Praze. Je třeba znát kromě angličtiny i další jazyk?

V Praze je možné provádět návštěvníky se znalostí jednoho světového jazyka, každý další jazyk je však konkurenční výhodou. Bylo by to možné parafrázovat do rčení: „Kolik jazyků umíš, tolikrát více máš šanci si vydělat.“

V jakých zemích jste sbíral jako průvodce zkušenosti?


Prozatím jsem se věnoval (do)provázení našinců ve frankofonních zemích. Jako technický průvodce a delegát jsem pečoval o jednu incentivní skupinu při leteckém zájezdu na Guadeloupe (francouzský Karibik) a také jsem coby dobrovolník (do)provázel pěvecký sbor při cestě do Paříže a do Bretaně.

Průvodcování láká studenty. Co byste jim doporučil? Jaký certifikát nebo kurz by měli absolvovat?


Vzhledem ke stávající legislativní úpravě je práce průvodce volnou živností, čímž – bohužel – odpadá nutnost odborné způsobilosti a licence pro výkon této činnosti. Licence pro průvodcovskou činnost je určitě výhodou, avšak v současnosti může provádět prakticky každý, kdo pro splňuje obecné předpoklady (a i toto minimum lze – jako ostatně cokoliv v našem státě – úspěšně obcházet). Tato skutečnost poněkud negativně ovlivňuje kvalitu poskytovaných služeb v cestovním ruchu a může se i negativně odrážet ve vnímání průvodcování očima zahraničních návštěvníků. Odborné vzdělávání v Praze poskytuje hned několik subjektů, já sám mám od roku 2007 složenou zkoušku u Pražské informační služby (PIS).

Jak dlouho se průvodcování věnujete? A jak se proměnilo?


Průvodcovské činnosti se věnuji již sedm let a od té doby se změnila zejména skladba a očekávání návštěvníků. Z vlastního úhlu pohledu mám pocit, že klientela je náročnější na servis za stejnou nebo i nižší cenu a že tvrdé konkurenční prostředí (především činnost tzv. "Free guides") strukturu našeho segmentu poněkud deformuje, neboť za málo peněz se očekává stále více muziky. V krajních případech se klienti zhýčkaní stále se zkvalitňující úrovní péče o ně samotné stávají poněkud nesamostatní a přenechávají zodpovědnost za vlastní rozhodnutí právě na průvodci. Pokud jde o nároky na průvodce samotné, oproti generaci zasloužilých kolegů je dnes nutná znalost obsluhy terminálů kreditních karet a dalších vymožeností 21. století.

Jaké předpoklady by měl podle Vás dobrý průvodce splňovat?


Vedle odborné způsobilosti (hard skills), tj. jazykové výbavy a historicko-geografického povědomí, orientační schopnosti a znalosti města/regionu by měl průvodce mít i tzv. soft skills, tj. empatii, ochotu komunikovat s klienty, pozitivní vztah k lidem, schopnost prezentovat sebe i destinaci, trochu hereckého talentu, schopnost zvládat stres a řešit s chladnou hlavou mimořádné situace, schopnost improvizovat a další podobné vlastnosti.

Jde o náročné povolání. Na co by se měli lidé, kteří o průvodcování uvažují, připravit?


Povolání průvodce je náročné fyzicky i psychicky. Musíte být připraveni na práci v jakémkoliv počasí, hodně nachodíte a nastojíte a musíte být připraveni na různé nepředvídatelné situace. Po psychické stránce lze přirovnat práci průvodce k práci učitele nebo vychovatele. Vedle sdělování vlastních znalostí o určité destinaci musíte na své klienty dávat pozor, snažíte se dle možností a povahy věci identifikovat a uspokojit všechny jejich potřeby a dáváte pozor, aby se neztratili. Někteří lidé postrádají i sebemenší schopnost orientace v prostoru a tehdy je práce s nimi náročná dvojnásob. Další překážkou mohou být i socio-kuturní rozdíly a rozdíly v očekávání a chápání sdělované informace, jazyková bariéra a schopnost klienta si sdělenou informaci zapamatovat.

Jak se odlišuje průvodcování v ČR od zahraničí?


V zahraničí jste s lidmi déle, máte více prostoru vytvořit si s lidmi nějaký vztah, ale i zde je úskalí, že ten vztah nemusí být vždy pozitivní a pak je výhodou být s cizinci, kteří s vámi nestráví více než jeden den. Je prakticky nemožné vyjít úplně s každým a vyhovět mnohdy rozporuplným a protichůdným přáním klientů.

Co na svém povolání máte rád? Proč se průvodcování věnujete?


Toto povolání mám rád zejména proto, že kombinuje vědomostní složku s pobytem na čerstvém vzduchu a umožňuje mi v ideálním případě činit ostatní lidi šťastnými. Když přeženu popis své práce, tak se procházím s cizími návštěvníky Prahy po městě a umožňuji jim seznámit se s krásami a zajímavostmi místa, k němuž mám sám jako rodilý Pražák silný vztah. I když trasa vycházky je téměř každý den stejná, setkávám se stále s jinými lidmi a všichni jsou pro mě něčím zajímaví. Průvodce samotného pak sdílení času a prostoru s lidmi z jiných kulturních oblastí také obohacuje, takže ta práce je vlastně prospěšná oboustranně.

Související články