V poslední době jsme se u řady podniků setkali s názorem, že je v dnešní době těžké najít schopné a důvěryhodné zaměstnance, a to hlavně v oboru gastronomie. Manažeři nejraději hledají lidi do týmu mezi svými známými a také rozhazují sítě mezi známými svých stálých a osvědčených zaměstnanců. Lidé, kteří k nim chodí na pohovory odjinud, se často podle nich na pozici nehodí, po prvním dni práci nezvládají, nebo hned skončí. V horších případech dochází třeba i k odcizení peněz či majetku podniku. Sami majitelé říkají, že k nim přijde třeba 100 lidí ucházejících se o pracovní pozici a z toho se neuplatní na danou pozici ani jeden z nich. Čím to je, že je dneska takový problém najít vhodné zaměstnance? Proč někteří skončí po dni? Myslíte, že je někdy problém také na straně podniků? Např. kvůli nepříznivým pracovním podmínkám? Každý podnik si, samozřejmě dle svých interních pravidel a způsobu vedení podniku, své zaměstnance vybírá, což může být někdy zdlouhavá práce. Obě strany by se měly na prvních dvou pohovorech seznámit jak s přímým nadřízeným (třeba šéfkuchařem), tak s provozním a majitelem (není-li to jedna a tatáž osoba) a především pak má zaměstnavatel poskytnout co nejvíce informací o pozici a samotné podniku. Pozice je jedna věc, která by měla být ze strany podniku do detailu popsána, řečeny požadavky na pozici v rámci fungování podniku – v souladu s podnikovou filosofií. Dnes se často podniky snaží odlišit svou koncepcí, a k tomu samozřejmě vybrat ty správné lidi, kteří podnik posunou kupředu. Uchazeč by si tak měl vytvořit představu, kam nastupuje a za jakých podmínek. Naopak uchazeč by měl nejprve sám sebe umět prezentovat,  tzn. nejen své pracovní zkušenosti, ale i říci, proč by mohl být pro podnik přínosem, zda se vzdělává, o co se zajímá. 

Mnohdy si uchazeči mylně myslí, že je podnik potřebuje, tak si poslechne co mu nabídnou (pozici, pracovní dobu, finance, výhody, apod.) a podle toho se rozhodne. Omyl, milí uchazeči! Vy potřebujete práci také, a asi na delší dobu, tak se naučte „prodat“ sami sebe! Arogance, liknavost, strach nebo „klidný brouk“ vám získání práce neusnadní. Nebojte se prezentovat, co vás baví, co se vám líbí, zda jste absolvovali nebo navštěvujete nějaké kurzy, zda a co máte zájem se učit. Dnes nikoho nenadchnete jen tím, co máte za sebou, ale i tím, kam se chcete posunout (co nového se naučit, protože nikdo nemůže říci, že se nemá už co učit!).

Zaměstnavatelé chtějí aktivní lidi, kteří mají rozmyšleno, co chtějí dělat, co je baví. Nikdo nemá zájem o pecivály, unuděné pracanty, kteří jen přijdou a odejdou, ale o lidi, kterým bude záležet na své práci, na výsledcích. Pro podniky to neznamená, alespoň by nemělo, aby chtěli po zaměstnancích dlouhé přesčasy v nedůstojných podmínkách. Pokud se více a více o tomto tématu budeme bavit jak s uchazeči tak s podniky (zaměstnavateli), přijdeme na nekonečné, „ale“ vždy na účet toho druhého. Je tedy na nás obou, abychom si stanovili jasné hranice, uměli rozpoznat, kdy udělat výjimku a kdy pochválit (ústně, finančně), ale nikdy to nelze očekávat jen z jedné strany. Pracovní vztahy jsou vlastně velmi podobné těm vztahům mezilidským. Nikdy nic nepřijde samo, automaticky, nikdy by to neměla být převaha jednoho nad druhým. 

Zamysleme se proto nad tím, jak se my – uchazeči chováme k vlastní práci a podniku, kde pracujeme a my – zaměstnavatelé ke svým zaměstnancům a zda poskytujeme pracovní podmínky takové, které nám pomohou udržet právě ty dobré zaměstnance. Možná se zkuste zamyslet na tím, kdybyste měli vlastní podnik, co byste od svých pracovníků chtěli, a naopak vy-podniky se podívejte na to, že zaměstnanci společnost "dělají" a jakou důležitou složkou je udržet si ty dobré!

A co vy si o tom myslíte z pozice uchazeče? Jaká je vaše zkušenost? Podělte se s námi! 

Diskutovat můžete otevřeně na našem Facebooku Travelojobs