V cestovním ruchu se pohybujete už řadu let. Jak se za tuto dobu proměnil?

V cestovním ruchu se pohybuji de facto odmalička. Aktivně již od studií na gymnáziu, což letos čítá 19. sezónu. Pochopitelně je znát jistý vývoj českého cestovatele – je nezávislejší, více si dokáže užít prostředí, v němž tráví dovolenou. Nedá se zcela globalizovat, ale rozhodně se liší jednotlivé destinace a nabídka. Bohužel "zabijákem" jsou různé last minute nabídky a slevové akce – vše totiž má svoji cenu, což dvojnásob platí o službách, které se skládají z takových dílků, jako jsou pracovní síla, energie, apod. A snižováním cen dovolené, což je příjemné pro turistu, dochází k začarovanému kruhu v podobě finančních ztrát v hotelech atd.

Co je na práci delegáta a průvodce nejtěžší?

V některých destinacích se rozlišuje jak práce delegáta, tak průvodce. Pro mne je výhodná kombinace obojího. Nejtěžší je psychické vypětí, které člověka stále obklopuje – prakticky to znamená být stále v pohotovosti i mimo úřední hodiny či konkrétní výlet, protože čeští klienti nejsou vybaveni jazykově a obracejí se na člověka v nejrůznějších záležitostech. A samozřejmě je složité i fungování na "volné noze". To na jednu stranu přináší člověku určitou volnost a možnost široké působnosti v podobě spolupráce s více tour operatory a společnostmi, ale nevýhodou je právě závislost sezónní práce.

Co vás naopak na práci v cestovním ruchu nejvíce baví?

Moje povolání je zároveň mým koníčkem a drogou, kterou ke svému životu potřebuji, je to takový můj adrenalin. Je příjemné mít pracovní vztahy s obchodními partnery na přátelské úrovni, potkávat se se stálými klienty. Baví mě také ta překvapení, která pořád přicházejí v podobě změn, nástrah v podobě zpožděných lodních spojů či letadel, a tím pádem nutnost flexibility… Baví mě vlastně i drobné nedostatky a potíže, protože jsou to výzvy, které mne posouvají dále.

V jakých zemích jste pracovala, resp. pracujete? Co se Vám na nich líbilo?

Mám zkušenosti ze Španělska a především z Itálie, kterou miluji, je to široká škála emocí od severu až na jih, pro mne v létě moře a v zimě hory. Mojí zamilovanou destinací je termální ostrov Ischia v Neapolském zálivu, který je mi druhým domovem již oněch devatenáct sezón. Znám dobře naše nejbližší německé i rakouské sousedy, provázím rovněž ve Velké Británii apod. Každá země má své kouzlo, nejbližší mi jsou ovšem naturelem právě Italové.

Máte nějaké doporučení pro lidi, kteří touží po práci v cestovním ruchu?

Již několik let je bohužel živnost průvodce volná, takže se setkávám s lidmi, kteří se touží do tohoto oboru vnořit. Mnohdy ale jejich představy jsou na hony vzdálené realitě – opravdu je to práce s lidmi, navíc velmi zodpovědná, člověk musí fungovat po stránce organizační, musí umět improvizovat a je vlastně takovým psychologem, učitelem a mnohdy všeumělem. Poslední dobou se také někteří jedinci noří doopravdy, ač mají nulové zkušenosti z oboru, protože jsou to třeba student "na brigádě", prodavačka hraček, apod. Ale jak může ve výsledku vypadat, co se kvality týče daný zájezd? Na to je nutné myslet především, protože každý z nás by svoji práci měl vykonávat zodpovědně a především kvalitně, ať se jedná o jakýkoliv obor. Každopádně jsou důležité pevné nervy, jazykové vybavení a zodpovědnost, protože samotné nadšení pro cestování opravdu nestačí!