​A proč zrovna Švýcarsko a práce na farmě? Jak to všechno začalo? A jaký je takový pracovní den na švýcarské farmě?

Na vysoké škole jsem se spřátelila se stejně aktivní slečnou jako jsem já a díky ní se ocitla o 2 roky později ve Švýcarsku na farmě. Kamarádka tam jezdila v létě na brigádu, a když mi o tom vyprávěla, byla jsem nadšená a chtěla se přidat. A Švýcarsko - známé jako krásné místo hlavně díky přírodě a finanční nezávislosti, ale zároveň si žije vlastním životem mimo EU.

Poslední prázdniny na bakalářském studiu jsme se tedy rozhodly jet spolu a začátkem července společně seděly v autobuse směr Švýcarsko. Po 9,5 hodinách jsme vystoupily v Zürichu. Asi za 20 minut pro nás přijel na Carpark Limmatstrasse sám majitel farmy, urostlý Švýcar s pořádně chraplavou němčinou. Už samotná cesta na farmu byla zážitek. Nejeli jsme žádným vrakem, ale naprosto čistým a prostorným vozem, z rádia se linuly tradiční švýcarské písničky - připadala jsem si, jako kdybych jela k babičce na prázdniny. Krásná příroda a pohoda doprovázela celou naší cestu na farmu. Dlouhé plastové a síťové tunely a pole, která jsme autem míjeli, se staly na další 2 měsíce naším pracovištěm.

Jak se bydlí na farmě?

Ubytování nebylo nice velkolepého, člověk by řekl až takové zednické buňky. Sociální zařízení v podobě dvou buněk trochu odstrašovalo každého nového pracovníka, hned po vstupu na farmu. Společná kuchyně vypadala spíše jako bývalá šatna pro fotbalisty, ale zato s výbornou kuchařkou. Jak jsem později při cestování zjistila, švýcarské penziony a hotely by pojaly jednu samostatnou kapitolu z vyprávění. Ve zkratce: mnohdy platíte jen za to, že jste ve Švýcarsku než za vybavení a pohodlí. Stravovali jsme se 5x denně – jojo, museli jsme všichni hodně jíst, abychom měli sílu na práci.

Takový klasický den sběračky...

Pracovní den začínal v 6.45 a končit měl v 18.00 hodin. Tento čas se ale často posouval, častokrát až do 21 hod. Pauzu jsme měli 3x denně. A co jsme vlastně dělali? Farmář se věnoval pěstování a obchodu s ovocem, chřestem a růžemi a obhospodařoval několik větších i menších polí.

Pracovní náplň zahrnovala ranní sběr lesních jahod, poté velkých jahod, malin, ostružin, borůvek, jablek, mirabelek. Další činností bylo stavění tunelů (proti slunci, dešti), natahování, vytahování a stahování fólií podle počasí na všech tunelech (lepší jak posilovna), plení aneb trhání buriny (skoro jako za trest) a pomocné práce: vyhazování starých květináčů, sázení nových jahod apod. Co se Švýcarům nedá zapřít, je čistota a pořádek jak na farmě, v okolí tak i ve skladech.

Náš pracovní den začínal každé ráno ve velké stodole, kde jsme si nabrali bedny a kalíšky do kterých jsme sbírali ovoce, kbelíky na plesnivé ovoce a zvlášť kyblík na přezrálé ovoce. Tyto důležité propriety, nezbytné k výkonu práce, jsme naložili na vozíček, se kterým jsme chodili po celý den sběru. Pak už jen sbírali a sbírali. Neměli jsme zavedené žádné normy, kolik toho musíme nasbírat (velký rozdíl od mnoha jiných zemí, jak jsem se dozvěděla), hlavně když jsme chodili s plnými bednami a vážili je podle předepsaných kilogramů pro každý druh ovoce. „HOP HOP madam“, jsme s holkami slýchaly od majitele farmy často, ale v dobrém smyslu a s typicky klidným švýcarským obličejem. J

Když bylo dost nasbíráno, ovoce se vážilo a připravilo do bedýnek. Některé ovoce se rozváželo čerstvé na trh. Další ovoce jsme dávali do mrazáku a později ho majitel rozvážel do obchodních řetězců. No a my mohli jít sbírat znovu. Po obědě, nebo když už jsme měli vysbírané ovoce, jsme šli vyhazovat starý tunel s kolečkem nebo se brodit v „bažinách“ u malin (tunely, ve kterých bylo až 50 °C, vstup pouze v holínkách), trhat kopřivy v malinách, kde nás komáři zřídili tak, že nás na večeři ani nepoznali a nebo jsme se věnovali dalším činnostem, po kterých jsme večer padli do postele a přemýšleli, jestli vyrazit za zábavou nebo usnout. Spánek většinou zvítězil, což mělo na konci pobytu i svá pozitiva.

Práce za každého počasí? Ve Švýcarsku normální věc...

Pobyt a práce na farmě ve Švýcarsku je zkrátka různorodá práce za každého počasí. Ať už bylo vedro nebo lilo celý den, pořád se pracovalo venku i v tunelech. Ráno jsme byli kolikrát „nabaleni“ v oblečení a za 2 hodiny jsme už všichni měli kraťasy a tílka. Nebo jsme se museli jít 3x převléknout, protože jsme byli úplně mokří. Počasí tam bylo bláznivější než v Londýně, kde jsem léto předtím pracovala jako au-pair. O tom ale zase jindy, vraťme se do Švýcarska. Práce na farmě je dřina. Kondičku vám ale zvedne dokonale a díky skoro žádnému volnu nemáte ani kdy utratit vydělané peníze – to je ta velká výhoda, když jedete domů. Obchody jsou od farmy poměrně daleko, a když skončíte práci a vydáte se na cestu, tak než tam stihnete dojít, vám stejně zavřou. Takže skvělé je, že dovezete domů téměř vše, co si vyděláte, navíc se opálíte a zvýšíte si kondičku. Cizí jazyk se tam ale moc nenaučíte, pro pochopení co máte dělat vám stačí základy a bohužel nijak moc tam jazykové znalosti nerozvíjíte. Naučíte se od každého jazyka pár slovíček. Zajímavá byla totiž skladba sběračů, dohromady nás bylo asi 20 s rozložením národností převažovala slovenská, pak rumunská. My se často setkávali s mnoha Slováky, Poláky a dalšími národnostmi, které německy nemluví. Pokud tedy chcete zdokonalit jazyk, tak na farmě se vám to moc nepodaří.

A kam za zábavou, když vám zbyde síla?

Co se týče zábavy, i přes velké pracovní vytížení se dá získat spoustu skvělých zážitků. Pokud tedy oželíte pár hodin spánku J. Rozhodně doporučuji navštívit tamní festivaly u Rýna, které mají neopakovatelnou atmosféru. Všichni tancují, baví se, ale tak nějak jinak než u nás. Dokonce i šedesátiletého chlapíka můžete spatřit jak energeticky vyskočí na stůl, začne mávat rukama a zpívat „fliegen, fliegen“, až se k němu přidá celý stůl. Nejlepší akce tam probíhají  1. 8., kdy se slaví založení Švýcarska. Od rána lidé grilují u vody, popíjejí víno a šampaňské, piknikují a večer započne krásný ohňostroj a zábava s tradičními švýcarskými písničkami, která později se později změní na diskotéku. To prostě musíte zažít, je to hodně jiné než u nás.

A příroda?

Příroda je ve Švýcarsku nádherná, člověk by řekl mnohdy až jakoby nedotčená. Za zmínku stojí vodopády v Schaffhausenu - mají určité kouzlo, na které vzpomínám do dneška, Bremgarten - městečko, kde se zastavil čas, hora Rigi s neuvěřitelným výhledem na jezera a okolní kopce.

Mé konečné doporučení zda jet či nejet zní: „Vzhůru na farmu a stačí do Švýcarska, nemusíte hned na Nový Zéland nebo do Austrálie“. Na švýcarské farmě jsem nakonec strávila prázdniny třikrát a díky tomu dostudovala inženýrské studium – peníze si skutečně vyděláte, a jak je utratíte, je zcela na vás. "A ještě jedna rada nakonec, využijte každé příležitosti, která se vám naskytne, ať už ve škole, v práci nebo díky novým přátelům." 

Olga

koordinátorka/account manažerka v CA a vášnivá cestovatelka